Studio pro ženy

Tereza Kostková pro vás

Pište své dotazy na tkostkova@studioprozeny.cz

Vybereme vždy nejzajímavější téma nebo několikrát zopakované dotazy, na které Vám Tereza Kostková 1x za měsíc odpoví.

Jak zvládáte takové pracovní vypětí s Toníčkem?

Milé kolegyně maminky, musím se přiznat, že mě tento dotaz překvapil. Přestože je to nejčastěji kladená otázka novinářů a já na ni ve 100 různých obměnách odpověděla, skutečně jsem myslela, že se jedná o dotaz "žurnalistický", že prostě redaktory napadá jen, to co se jakoby zdánlivě nabízí. Ale jak vidím, asi to opravdu působí tak, že stále nejsem doma a fachám od nevidím do nevidím. Je to jen klam. Věřte mi, je to zdání naší profese, která někdy nahromadí vykonanou i probíhající práci v médiích natolik k sobě, že je Vás tzv. všude plno, a pak je zase dost období, kdy se objevujete jen sporadicky. S reálnou zaměstnaností to však nemá mnoho společného. Kolikrát člověk může v období "mimotelevizním" pracovat intenzivněji, než když pak sám z gauče sleduje plody předchozí iniciativy. Tím nechci říci, že by uplynulé dva měsíce byly nějaká "flákárna". To určitě ne, jen to není nic, co by ohrožovalo normální chod domácnosti, výchovu syna a nutilo mě ho odkládat kamsi apod. Má práce se z velké části uskutečňuje večer, a pak v hlavě a klade - to musím uznat - občas větší nároky na psychiku. Po běžném denním provozu, který všechny známe /a klobouk dolů před všemi, které mají ratolestí víc a třeba i přidružené komplikace, jako je nesolidní či nesolventní partner J atd/, musím ještě vybičovat síly a "vstoupit do společnosti" a být fit po všech stránkách, jakože pohledná, čerstvá a buď zábavná nebo alespoň ne úplně tupá. Ale to už je otázka rozhodnutí a profese. Když to člověk nepřežene, dá se jedno nabíjet druhým. Ale když nepočítám tyto dva extrémě jiné měsíce, kterým vévodí StarDance, jsem vskutku na mateřské, při které něžně pracuji, tak aby mě to obohacovalo /nemyslím finančně/ a nikoho nevysávalo. Jen někdy je to drsnýJ. Velký dík za pomoc patří pochopitelně mé mamince a sestře, které v podstatných okamžicích přebírají péči o Tondu, a já vím, že v intencích mé výchovy a našeho rodinného smýšlení. Nenechme se prosím mýlit jakýmsi dnesním klišé, že dítě strádá, pokud se mu nevěnuje 24 hodin pouze a jenom matka. Není tomu tak. Matka je pochopitelně středobod dětského život, tak jako je dítě středobod jejího, ale ten malý človíček potřebuje drobné proměny, druhy vztahů, prostředí - ne chaoticky střídané, ale přiměřená pestrost je ku prospěchu, stejně jako čas , který se dítě naučí trávit samo. Tak si to myslím a v tomto duchu to tedy tak nějak plychtíme J. Ne že bych občas nepadala na ústa, ale mé milé maminky, ruku na srdce, která z Vás ne J.

Pomáhájí Vám rodiče s výchovou dítěte (známí herci Petr kostka a Carmen Mayerová)?

Prostě jsou jim skvělou babičkou a dědou a tím, že ho milují a vnímají ho, pomáhají s jeho rozvojem nenahraditelně. Oni jsou také již velmi zkušenými prarodiči - Toník je vnouče šesté - takže mají nejen zkušenosti, ale také potřebný nadhled.

Kdybyste se mohla znovu rozhodnout, měla byste opět děcko, když budujete takovou kariéru, popřípadě budete mít ještě další děti?

Mít dítě je něco, k čemu jsem se rozhodovat nemusela. Doufala jsem, že přijde a že život nenastolí žádný důvod k tomu, aby tomu tak nebylo. Ani na vteřinu nestála otázka dítěte na vahách proti profesi. Možná proto, že je jako soupeře nevnímám. Práce - ať už je to ta "domácí" nebo ta "veřejná" - je přeci průběžnou lidskou potřebou, způsobem jakým dospělý jedinec našeho živočišného druhu naplňuje svůj život. Rozmnožování je aspekt neméně podstatný z jiného ranku. Nekonkurují si. Aspoň já to tak nevnímám. A pevně doufám, že okolnosti budou v budoucnu stále ještě dalšímu novému životu nakloněny.

Náš rozhovor s Terezou

Jak je to dlouho, co jste prožívala těhotenství a porod?

Od porodu je to 16 měsíců, od začátku těhotenství o devět měsíců déle J.

Jak probíhal váš porodní den?

Někdy před devátou ráno mi praskla plodová voda. Bylo mi to více méně jasné, u Madly Mikulandové jsem si telefonicky jen tuto předtuchu potvrdila, a protože se nic výraznějšího /kromě totálního vzrušení, že už je to asi vážně tady/ nedělo, žádné kontrakce, bolesti, nic, koketovala jsem s myšlenkou, že bych ještě dotočila předposlední natáčecí den Pojišťovny štěstí. Rodila jsem totiž poměrně nečekaně o 16 dnů dříve. Úžasné dámy ze Studia pro ženy, kam jsem ještě zaběhla pro konzultaci, mě však s úsměvem ujistily, že i když to tak zatím nevypadá, rodím a měla bych jít do porodnice na monitor. Tam už si mě se stejným úsměvem nechali. Pana doktora Caldu jsem měla mimo republiku, Madlu mimo Prahu, manžela na cestě do Brna /obratem ovšem na cestě z Brna/. Sehnala jsem rodiče, aby mi přivezli tašku, odvolala jsem natáčení, lehla si a čekala. Vstupní prohlídka odhadovala porod na noc. Když se to doneslo natáčecímu štábu – někdy v odpoledních hodinách, které byly stále klidné, co do kontrakcí, ač vzrušené, co do očekávání – přemluvili mě ještě k dotočení jediného důležitého obrazu, ke kterému potřebuji těhotné břicho. Tedy k porodu mé seriálové postavy Andrey. Dorazili kolem 19h večer. To už jsem byla trochu bledší, aspoň se ušetřilo na maskérce a mírně mě pobolívalo v kříži. Za hodinu bylo hotovo, to už mi přišlo vhod, protože mi nebylo takzvaně „dvakrát“. Dorazila už Madla – má porodní bába, ale naprosto nic si z mého povzdychování nedělala, že prý jí to začne zajímat, až polezu po zdi. Já osobně počítám začátek porodu v devět večer, kdy už byli kontrakce patrné - asi po čtyřech minutách a rychleji. Šlo to dobře, plynule, skoro ukázkově. Dorazil manžel a ve dvě hodiny po půlnoci se narodil Toníček. Tak takhle nějak ve „stručnosti J“ probíhal náš den „D“.

Dáte nám nějaký zaručený Tip pro bezproblémové zvládnutí šestinedělí?

To Vám tedy vážně nedám, jen, že si to každý musí vychytat sám. Nezbývá než naslouchat sobě a tomu malému, které bývá kolikrát chytřejší než my dospělí dohromady. Jediné co snad mohu říci, jako cosi osvědčeného, je ukázat tomu malému drobečkovi zásadní rozdíl mezi dnem a nocí. A protože stále spí, dělala jsem to zvukově. Ve dne jsme se chovali jako ve dne, i když spal, ale v noci jsem byla nekompromisně tichá, svítila jsem minimálně a při kojení ani přebalování nemluvila, nezpívala, nic. Velmi brzy to pochopil a noc podle toho ctí. Která maminka by to neocenila J?!

Dáte na rady kamarádek?

Dám na dobré rady. Dobrou poznám tak, že ve mě takzvaně rezonuje…něco mi řekne: „ano s tím souhlasím, to by mohlo být ono…“

Držíte či jste držela po porodu nějakou dietu?

To absolutně ne. Já jsem jenom už dávno vyrostla z přejídání a pojídání množství uzeného, smaženého a jinak tučného. O to víc si tyto „libůstky“ výjimečně dopřeju jako vzpomínku…a bez následků. Jím ráda a všechno, jenom snažím se nepřejídat se večer a alespoň vynechat ve večerních hodinách uhlovodany. Dieta bych tomu neříkala, prostě se hlídám.

Jaké je vaše oblíbené jidlo?

Radši Vám řeknu, kterých pár kousků nejím. Je to zvláštní, ale přese všechnu velikou oblibu k rybám a mořským potvorám vůbec jsem nepřišla na chuť kaviáru, ústřicím a sushi. Toť vše. Všechno ostatní mi nesmírně chutná.

A co jí váš Toník?

Tony je typický chlap. Jí všechno. Vzhledem k tomu, že i celá naše rodina se stravuje tzv. racionálně - nijak extrémně, ale nesmažíme, neomáčkujeme a neudíme ob den – tak ještě všechno neochutnal. Lízátka,a bonbóny také zatím vydávám za nepoživatelné předměty. Ale jinak opravdu všechno. Nejoblíbenější je bílý jogurt, těstoviny, ryby a masíčko, kiwi…spíš přemýšlím, co mu nechutná.

Jak dlouho jste kojila?

Kojila jsem téměř do Toníčkových 13. měsíců. Dala jsem na radu naší paní doktorky, která mi zněla velmi moudře. Že totiž z miminka se stává chlapeček, z kojence batolátko, tak ať to respektuji a pomohu mu ten „přechod“ uskutečnit zcela. Vyhnu se tak prý i postupně narůstající závislosti na prsu. Je fakt, že odstavení jsem snášela hůře já, než Tonda a nevím, jestli i díky tomu, ale jsme přibližně od té doby také bez dudlíku. Užili jsme si obojího a jdeme dál…

Sportujete? a popřípadě jak?

Asi po šesti měsících mi čas i síly dovolily pozvolna se vracet k mým předporodním „výkonům“ v posilovně, ale zprvu jsem nedosáhla své staré kondice zcela, protože časové možnosti byly velmi nepravidelné. Dařilo se mi spíš chodit pravidelně plavat. Od okamžiku, kdy se Toník rozběhal, jsem ovšem myslím svou někdejší kondici nejen dohnala, ale v něčem možná i překonala. Zatím se to jeví, jako nejúčinnější a současně nejzábavnější dieta.

Víme, že jste stále pracující maminka. Jak to zvládáte?

A vy znáte nějakou maminku nepracující? To přídavné jméno „nepracující“ mi s tím podstatným nejde ve valné většině případů dohromady. Máte přeci téměř prašť jako uhoď, jestli se žena stará o dvě tři děti, pere, žehlí, vytírá, vaří, okopává zahrádku, nebo jestli jde večer hrát, nebo točit a rozhodne se část těch prací domácích proměnit v práce „veřejné“...skoro si troufám říci, že to první je leckdy psychicky náročnější, obojí vyžaduje schopnost organizace času i prostoru a obojí znamená, že si prostě tak často „nesednete“. A jsou i tak schopné, že si sednou J.

Zpět